Pohárový prodloužený víkend začal už v pátek, kdy jsme odehráli dva těžké zápasy proti silným soupeřům. Toho prvního, Žraloky z Ledenic, jsme zaskočili silnou pálkou i soustředěnou hrou v obraně a připsali si, aniž bychom to věděli, pro další vývoj veledůležitou výhru 10:1. 

Druhý zápas proti favoritům z Pardubic (Pasos) nám zpočátku docela vycházel, drželi jsme krok, ale pak se projevila síla a chytrost soupeře, získal rozhodující náskok a po zásluze vyhrál 8:1. 

V sobotu nás měli čekat nejprve Beavers z Chomutova. Napínavý zápas, který přinesl jen celkem 8 doběhů, nakonec rozhodla až dohrávka poslední směny, kdy domácí Beavers dokázali využít naší chyby a překlopit skóre na svou stranu. Tím jsme se dostali do nepříjemné situace a museli porazit domácí Amasomu Příbram. 

Na zápas jsme si museli hodinu a půl počkat, protože se přes hřiště přehnala průtrž mračen, ale domácí hřiště připravili a šlo se na to. V první směně se nám dařilo. Pálku Příbrami jsme vynulovali, sami se dostali na druhou a třetí metu a Mity se připravoval stáhnout body, když se ale znovu ozvaly hromy, objevily blesky a další průtrž bohužel byla tak silná, že ani náš, ani následující zápas mezi Beavers a Žraloky se nemohl odehrát. 

A právě proto nás čekala pekelná neděle. Náhradní rozpis byl připraven tak, že nás poslal do Sedlčan odehrát znovu celý zápas s Příbramí, zatímco v Příbrami se měl dohrát zápas Beavers-Žraloci. 

Stejně jako část zápasu s Pasos si zápas s Příbramí odházeli Maty Blažek a Adam Vlašic a byl to zápas vítězný (16:3) a protože Ledenice porazila Chomutov, čekalo nás, díky druhému místu v tabulce, stěhování zpět do Příbrami. 

Semifinále proti Joudrs si na prkně podělili Maty Blažek, Adam Mitáček i Adam Vlašic, ale i když jsme v závěru mocně stahovali, na postup do finále to nestačilo a zkušenějšímu soupeři jsme podlehli 13:6. 

V podstatě hned poté jsme na rozžhavené hřiště měli vyběhnout potřetí daný den (a za sebou), a to proti Boars Plzeň. Bez jakéhokoliv přehánění to byl náš nejlepší zápas turnaje, i když začal velmi špatně, když soupeř vedl po první směně 4:0. Nevím, kde kluci našli mentální i fyzické síly, ale na to, co předvedli, jsme byli s Dášou a Jirkou v dugoutu (a všemi rodiči na tribunách a u přenosu) právem hrdí. 

Nejprve jsme snížili na 4:3, když se nám podařila krátká hra, dostali dva běžce na mety a Luky Janků propálil všechno co bylo na hřišti až k plotu a trojmeťákem snížil a poté ii doběhl. 4:3. Soupeř kontroval a navýšil na 6:3 po druhé směně. Třetí pálka nám znovu vyšla, donutili jsme soupeře k chybám a otočili na 7:6 a dohrávku Boars udrželi s nulou. I ve čtvrté se náš bodostroj nezastavil a vedli jsme 11:6. Soupeř se sice snažil a snížil na 11:8, blížila se další obrovská bouřka a v podstatě s bleskem v zádech poslal Mity poslední nadhoz do striku, připsal třetí out a už za lijáku jsme se stihli rychle vyfotit a běželi se schovat. Během pár minut bylo hřiště pod vodou a nánosem dalších krup, my dostali medaile celí mokří, ale šťastní a jako zmoklé slepice se pak rozjeli domů. 

Říká se, že zážitky nemají být hezké, ale intenzivní. Myslím, že každý, kdo zažil tento turnaj, na něj v životě nezapomene. Já bych tímto chtěl poděkovat každému jednomu hráči za to, co dokázali, protože upřímně, jeli jsme hlavně sbírat zkušenosti proti týmům a hráčům, co hrají extraligu, byla to jízda a stála za to! 

Díky Sovovým za parádní servis pro hráče i doprovod, velké díky Teovi z Brna za pomoc, když jsme to potřebovali a všem rodičům a doprovodu za pomoc, povzbuzování a společnost. 

Hrdinové turnaje: Áďa Mitáček, Gaboš Slanicay, Maty Blažek, Vojta Křivák, Marťa Šáchorek, Marťa Sova, Áďa Vlašic, Marťa Pavlica, Teo Čech, Jáša Kovář, Vojta Kusák, Luky Janků

Trenéři: Staňa Horák, Jirka Vlašic, Dáša Sova